Autor Anna Křivánková

O autorovi

Miluji přirozeně bezlepkové dobroty, a tak pomáhám lidem, aby se cítili opravdu zdraví. Během 4 let s celiakí jsem vyměnila speciální bezlepkové potraviny za vaření z kvalitních primárních surovin. Rozhodla jsem se ukázat vám, jak můžete mít vy i celá vaše rodina spoustu energie díky chutné stravě. Více se o mně dočtete zde >>.

Nezvyklý dárek k narozeninám

V září 2013 jsem úspěšně začala druhý ročník doktorátu na botanice a v půli měsíce se vydala na tři měsíce do Španělska. Byl to pro mě trochu nezvyklý narozeninový dárek. Dárek, který jsem si vysloužila obhajobou své diplomové práce v soutěži o Cenu děkana a který mi nakonec dal možnost vycestovat na 13 týdnů do zahraničí. Bylo 15. září a své 26. narozeniny trávila...

Na to já nemám čas a je to drahé

Odpovídají mi přátelé na dotaz, proč se stravují svým zažitým způsobem, i když jsou po jídle zjevně unavení. Obvykle pokračují v tomto duchu: „A co teda jíš, když nejíš lepek a nekupuješ si bezlepkové pečivo a polotovary? To se asi nehneš od plotny. Kde bereš čas na nákupy, přípravy a vaření?“ Naše debaty pak nejednou končí uznáním, že já nebo Jára strávíme v kuchyni...

To svědí!

„Strašně mě něco svědí na zádech. Miláčku, mohl by ses podívat, co tam mám? Nedá se to vydržet.“ Takhle jsem včera přemlouvala partnera, aby mě zachránil před jistým uškrábáním se k smrti. „Asi nějaký malý štípanec. Vlastně tam pořádně nic nevidím,“ odvětil Jára. No, možná to zase tolik nesvědí… K tomuhle uvědomění mi překvapivě stačilo jen,...

Bojovalas někdy s nezvladatelnou chutí na rohlík, chleba nebo koláč?

Napsala mi v sobotu v noci po přečtení e-booku Proč jsem skoncovala s lepkem jedna z jeho prvních čtenářek. A pokračovala slovy: „Kdykoli se snažím lepek vysadit, tak fyzicky trpím. Opravdu.“ Věřila jsem jí to. Naprosto neovladatelná chuť Musím říct, že tenhle pocit opravdu dobře znám. Moje nejmilejší jídlo v dětství byl chlebíček suchej. Babičce jsem tajně chodila na odřezané patičky z domácích kynutých knedlíků...

I cesta může být cíl

Na dnešek jsem si naplánovala, že konečně dopíšu e-book. O víkendu jsem ale zažila krásné sdílení příběhů o životních proměnách. Cítím teď potřebu podělit se s vámi nejprve příběh, který žiju. Je to příběh dlouhé a klikaté cesty za stále stejným cílem. Vysněný cíl Tenhle příběh jsem začala pomyslně psát rok před maturitou. Dozvěděla jsem se tehdy v semináři z biologie, že z kmenových buněk se dají pěstovat...

Zažila jsem cukrovou depresi

Tak jsem si vyzkoušela cukrovou depresi, asi abych si mohla přesně uvědomit, co všechno se během ní děje s tělem. 21 dní bez cukru Na konci dubna se ve skupině Přirozeně bezlepkové dobroty na Facebooku objevila zajímavá výzva. Zkusíme přežít 21 dní bez cukru? No proč ne! Aspoň si vyzkouším, jestli to zvládnu. Takové věci se lépe dělají...

O stážích ve zdravotnických laboratořích II. aneb jak jsem „objevila“ celiakii

Bez praxe do praxe V posledním ročníku magisterského studia jsem se díky projektu Bez praxe do praxe dostala na dvě stáže do zdravotnických zařízení. Tehdy jsem to brala především jako skvělou možnost omrknout další potencionální zaměstnavatele a nasát atmosféru daného pracoviště. Žádnou další zásadní zkušenost jsem od těch čtyř týdnů na konci zimního zkouškového období neočekávala. Domácká...

O stážích ve zdravotnických laboratořích I.

Bez praxe do praxe V posledním ročníku magisterského studia jsem se díky projektu Bez praxe do praxe dostala na dvě stáže do zdravotnických zařízení. Tehdy jsem to brala především jako skvělou možnost omrknout další potencionální zaměstnavatele a nasát atmosféru daného pracoviště. Žádnou další zásadní zkušenost jsem od těch čtyř týdnů na konci zimního zkouškového období neočekávala. Laboratorní...

Moje první setkání s celiakií

Zkušená zdravotnice Na jaře roku 2009 jsem byla celkem ostřílenou zdravotnicí. Od svých 18 let jsem se pravidelně starala o děti a lékárničku na letních táborech. Své znalosti a dovednosti jsem pilovala během víkendovek s přírodovědným oddílem. Oddílové děti byly velmi živé, a tak o zdravotnickou praxi nebyla nouze. V ošetřování akutních úrazů mě ještě lépe vycvičily tzv. living history akce. Když váš milý dostane zásah raně středověkým mečem nebo sekyrou,...

Vzhůru do vln internetu aneb proč jsem začala psát blog

Tak už konečně piš! Slýchala jsem to víc než často. K psaní blogu jsem se rozhoupávala několik let. Rodina a přátelé mě neustále atakovali dotazy, kdy si konečně založím nějaké normální stránky. Vlastně se jim nedivím. Hledat moje recepty a rady v albech s fotkami na Facebooku nebylo nic jednoduchého. Zvlášť když se někdy objevily na zdi a jindy třeba mezi fotkami...