Kouzelné bylinky pro tělo i duši

Je 6:01 a já sedím v posteli zachumlaná do pasu pod peřinou. Ramena a záda mi zahřívá svetr ze sekáče s mohérem a na prsou mám horké obklady z řepíku. Na improvizovaném nočním stolku z modře natřené stoličky z Ikey stojí červený puntíkatý hrnek. Z něj voní Karo se smetanou od paní Zlaty z Duban a medem od kamaráda ze středních Čech.

Na sporáku v kuchyni jemně ťuká macerující se léčivá mast. Vedle mě spokojeně odfukují moji dva chlapi a já se nořím do příjemného ranního ticha, které je po letech jaksi jiné. Tohle ticho je uklidňující a hojivé. Mám pocit, že mě objímá celý vesmír.

Ticho může být různé.

Dřív jsem ráno tiše vyklouzla z postele, šla do kuchyně, připravila něco dobrého k snídani a pokud nebylo moc chladno, ideálně nahá jsem si zacvičila. Cítila jsem se tak daleko víc propojená s vlastním tělem a milovala jsem pohledy svého muže, když se náhodou vzbudil. Bylo to nabíjející ticho dodávající tělu potřebnou energii, aby přežilo náročné dny. 

Dneska jsem od čtyř na nohou. Mám za sebou (spolu s mým báječným mužem) maraton kojení, odstříkávání, krmení pipetou, přebalování a opětovné instalace Pavlíkových třmínků. Které náš chlapeček dostal, aby se mu správně usadily a vyvinuly kyčle po náročném porodu. Z nějakého důvodu si totiž vybral, že na svět půjde zadečkem napřed.

Použitý obrázek je z článku Vývojová dysplázie kyčelní na webu www.wikiskripta.eu

Když jsme si třmínky minulý týden odnášeli z ortopedie, většinu cesty domů jsem usedavě plakala. Trpěla jsem už na poliklinice při pokusu napolohovat dítě správně pod rentgen. Při představě nasazování a sundávání tohoto postrojku mnohokrát denně, abych mohla přebalit svoje maličké miminko, jsem cítila obrovský smutek a mrazivou prázdnotu, která se z břicha šířila až ke konečkům prstů.

Bolelo mě tělo i duše.

Nevyspání, fyzická i psychická bolest z nástřihu, rýmou se dusící miminko, bolestivě rozpraskané bradavky, malý tok mléka, řev kvůli bolavému bříšku a teď ještě ty třmínky. Den se zúžil na chvíle děsivého breku a křiku a na ty, kdy dítě spalo. Přivádělo mě na pokraj šílenství.

Začínala jsem chápat matky, které vezmou polštář a svoje miminko utiší. Ostrý nůž děsivého jekotu znovu a znovu zajížděl do mého těla a vyplavoval mučivou bolest a výčitky. Tak ráda bych nám oběma dopřála klid. Ale jak? Naštěstí mám kolem sebe mnoho moudrých lidí.

Postupně ke mně přicházely informace o léčivých bylinkách.

Hnisající ránu po nástřihu vyčistily a zatáhly sedací koupele, které jsem si střídavě připravovala z heřmánku, řepíku a dubové kůry. Éterický olej z levandule zapracoval na dalším zklidnění a hojení rány. Moji vnitřní holčičku posílil kontryhelový čaj. Nevyspání a pocuchané nervy ukonejšil čaj proti stresu s třezalkou. Tvorbu mléka postupně napravuje čekanka, benedikt lékařský a pískavice řecké seno.

Svůj porodní příběh jsem sdílela s mnoha moudrými ženami a od každé z nich jsem něco dostala. Radu, pohlazení, uklidnění, podporu a ujištění, že vše dělám správně.

Ačkoli jsem se snažila dělat vše perfektně, pořád to nebylo ono.

Cítila jsem roztěkaný neklid. Pak mi došlo, že stačí dělat vše nejlépe, jak to dovedu. Pokoušet se dělat to lépe, je jen sebemrskání bičem perfekcionismu. A tak jsem přestala bičovat svoje bolavé tělo a začala si užívat svou nedokonalost.

Pokud tedy i vás něco bolí, ať už na těle nebo na duši, podělte se o to. Nemusíte všechno zvládnout sami. Nechat si pomoci nebo poradit může být hluboce osvobozující. Stačí přijmout pomoc bez domněnek a nebrat ji jako útok na vlastní osobu. Nemusíme být za každou cenu perfektní, ale uhonění životem. Radujte se z maličkostí všedního dne, místo toho, abyste se děšili, kolik ještě zbývá odškrtat úkolů z vašeho pomyslného seznamu. 

Mějte se rádi a buďte k sobě shovívaví. Dělejte vše nejlépe, jak dovedete, ale ne lépe. Třeba si letos dovolte nedokonalé, ale šťastné Vánoce. My jsme se letos rozhodli nečekat a Štědrý den, ale dávat si dárky hned, když je objevíme. Je to krásný pocit a nemusíme být ve stresu z toho, že zatím nemáme stromeček, ani cukroví.