Ničivé myšlenky

Dneska se vám přiznám k něčemu, z čeho jsem byla dlouho opravdu špatná. Tenhle článek je pro mě velkým opuštěním komfortní zóny. O to důležitější je, že jsem ho napsala. Dnes, na svoje narozeniny, se s vámi podělím o pocity, které jsem se styděla přiznat sama sobě.

V červnu jsem si naplánovala, že během července vymyslím, navařím a nafotím nádhernou kuchařku plnou přirozeně bezlepkových receptů. Potkala jsem předtím člověka, který vlastním nákladem vydal tištěnou knihu a najednou mi to nepřišel tak nedosažitelný cíl jako dřív. To přece zvládnu taky. Obzvlášť, když mi kamarád slíbil pomoc se sazbou a finalizací knihy pro tisk.

Jenže moje rychlost se sedmiměsíčním dítětem na břiše nebo zádech nebyla zrovna velká. Rozhodla jsem se proto nechat si pomoci. Vytvořila jsem FB skupinu a nalákala svoje přátele na červencový přirozeně bezlepkový workshop. Báječnou akci plnou skvělé tvůrčí energie. Mohou mi koukat pod ruce, něco se naučit a ochutnat spoustu dobrot. Stačí, když zabaví to moje Zvonikvítko a pomůžou mi s úklidem.

Vyrobila jsem doodle dotazník, který se plnil jmény, nakoupila suroviny a těšila se z toho, jak to hezky funguje. Jsem dost velká na to, abych věděla, že když něco dobře funguje, většinou se to někde zadrhne. Vesmír nás prostě trénuje a zkouší, jak moc té svojí vizi věříme. Tentokrát jsem na to ale byla totálně nepřipravená.

Úderem července mi začaly chodit zprávy:

Děti jsou nemocné.

Neplánovaně přijela babička.

Je moc vedro, tohle nedáme.

Všechny končily slovy:

Promiň, nepřijedeme.

Po několika takových se v mojí mysli vynořila myšlenka „nejsem dost dobrá“, poslušně jsem ji poslechla a svezla se na vlně depky až někam ke dnu. Mateřské hormony přidaly svou trošku do mlýna a já už si fňukala v hlavě.

Tak to je v háji. Takhle tu knížku přece nikdy nenapíšu. Vždyť to moje dítě pořád jenom řve.

Když mě v tomhle stavu viděl manžel, svolal pár kamarádů na grilovačku. Jenže já tomu „nejsem dost dobrá“ a „nikdo mě nemá rád“ uvěřila natolik, že jsem se uvnitř jen vztekala.

Chtěla jsem kreativní přirozeně bezlepkové vaření a místo toho si pozval svoje kamarády. Jak mě má tohle jako rozveselit? Já s nimi přece vůbec být nechci.

No co vám budu povídat. Na vlně chudinky jsem si ujížděla pěkných pár týdnů. Pak jsem vizi kuchařky pustila k vodě a začala svou mysl intenzivně zaměstnávat jinými tématy. Organizovala jsem poporodní kruhy, učila maminky vázat miminka do šátků, podporovala je v odbourávání kloboučků na kojení a bylo mi moc dobře.

Tedy bylo mi dobře kdekoli mimo domov. Doma na mě vyskakovalo téma „nejsem dost dobrá“ ze všech stran a já negativní emoce bezmyšlenkovitě zajídala namísto toho, abych je pořádně prozkoumala, poděkovala jim a poslala je k vodě.

Tenhle sebedestruktivní program jsem dotáhla ta daleko, že se mé tělo začalo pokrývat modřinami, jak jsem neustále o něco zakopávala. Volalo o pomoc, jenže já nevěděla, jak na to. Doma jsme zakopávali o hromady nepořádku a ať jsem se snažila sebevíc, nedal se uklidit. Inu dokonalý odraz mojí duše.

Pak můj syn  dostal vysoké horečky. To byl první zlomový bod. Podařilo se mi dostat do tady a teď, neplánovat a neužírat se tím, že to nefunguje. Po dvou velmi intenzivních dnech jsme byli o horečku chudší, ale obohaceni spoustou společné radosti.

spolu-mala

Byla jsem unavená. Doma na mě všechno padalo. Potřebovala jsem pryč. Někam do přírody, kde bych se mohla pořádně nadechnout a načerpat síly. V myšlenkách jsem velmi intenzivně prosila a dočkala se. Přišla zpráva: Na škole v přírodě se uvolnilo 6 míst.

Abyste byli v obraze, tento blog jsem začala psát díky Stáně Mrázkové a jejímu programu Podnikání z pláže. Když jsem se loni se svým e-bookem Praktická příručka pro první 4 týdny života bez lepku dostala mezi 6 nejlepších projektů v tzv. Plážové výzvě, měla jsem obrovskou radost a cítila velkou vděčnost za to, že jdu správným směrem. Jenže pak se věci trochu zamotaly a v období před porodem a po něm jsem vůbec neměla náladu něco tvořit.

Teď jsem dostala možnost strávit víkend se svými spolužáky. Se skoro šedesátkou úžasných inspirativních lidí, které znám je jako ikonky z Facebooku nebo z webinářů. Konečně jsem je mohla vidět živě. Neváhala jsem, sáhla do úspor a dovolila si víkend v luxusním hotelu s devítiměsíčním synem a strejdou na hlídání.

14344100_1299224853421122_3017377747452312166_n

Energie, která v Beskydech proudila byla až neuvěřitelně nabíjející. Cestou zpátky jsem s hodně pobrečela při konfrontaci se svými myšlenkami, ale teď můžu s klidným srdcem říct, že je to za mnou. Přestávám věřit všemu, co zaslechnu ve svojí hlavě a vracím se ke svému projektu. Budu ho tvořit nejlépe, jak dovedu.

K dnešním 29. narozeninám si slibuju, že ty příští oslavím jako autorka tištěné knihy. Už vím, že cesta k tomu nebude jednoduchá a neujdu ji hned. Ale dám to. Prvním krokem k tomu bude „dopečení“ e-booku, který jsme na jaře začali tvořit společně s manželem. Chcete-li o něm vědět jako první, koukněte sem.

v-satku-mala

Já mizím od počítače a jdu s užít ten svůj narozeninový den. Mějte se krásně a nevěřte všemu, co vám mysl podstrčí.

Anna Křivánková

Miluji přirozeně bezlepkové dobroty, a tak pomáhám lidem, aby se cítili opravdu zdraví. Během 4 let s celiakí jsem vyměnila speciální bezlepkové potraviny za vaření z kvalitních primárních surovin. Rozhodla jsem se ukázat vám, jak můžete mít vy i celá vaše rodina spoustu energie díky chutné stravě. Více se o mně dočtete zde >>.

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole.

    • Stáhněte si zdarma e-book: Proč jsem skoncovala s lepkem

      Před lety jsem bloudila v džungli diagnostiky celiakie. Ačkoli ji podle lékařů nemám, bezlepková dieta mě zbavila mnoha zdravotních problémů. Chcete vědět, proč nás lepek dokáže tak potrápit?

    • Nejnovější příspěvky

    • Rubriky