O mamince, celiakii a histaminové intoleranci

Dnes si dovolím povyprávět vám příběh mojí maminky. Sama by vám ho nejspíš popsala úplně jinak, ale takhle jsem ho vnímala já.

Moje maminka byla od dětství rachitické dítko, které lékaři s oblibou posílala na výkrmné tábory. Moc se to na ní nepodepsalo, většinu života měla při svých 170 cm necelých 55 kg a byla to celkem energická žena.

Změna zaměstnání

Dlouhou dobu pracovala na oddělení estetiky v domě dětí, kde vedla keramické a výtvarné kroužky pro děti i dospělé. Kromě toho pořádala letní tábory, víkendovky a výlety, nemohla chybět ani na mnoha akcích ochránců přírody a postupně vznikajícího ekocentra.

Před více než 10 lety se situace v práci změnila a maminka se poprvé od promoce začala věnovat oboru, který opravdu vystudovala. Nastoupila jako učitelka výtvarné výchovy a ruštiny na základní škole.

Se změnou zaměstnání a stresem ve školství se u ní začaly postupně projevovat různé zdravotní obtíže. Léta trpěla na dráždivý tračník, ale lékaři jí pořádně nedošetřili příčinu nemoci.

Zažívací obtíže

V praxi se to projevovalo tak, že než na poslední chvíli vybíhala ráno do školy, musela několikrát s průjmem na WC. Často musela nechat kolo s kabelkou v průjezdě a obutá běžet po schodech zpět do bytu. Do školy pak přijížděla na poslední chvíli pod tíhou stresu a tlakem zástupkyně významně poklepávající na hodinky.

Před asi 3 lety jsem s bráchou došli k názoru, že její tělo přestává nebo možná již téměř přestalo vstřebávat tuky. Tvořilo se jí hodně vrásek, pokožka sesychala, ačkoli byla schopná sežrat po návratu z práce čtvrtku chleba nakrájenou na tenké krajíčky na vysoko namazané máslem.

bezlepkoveLepek za to určitě nemůže!

Nějakou dobu předtím jsem byla na stáži ve zlínské laboratoři Imalab, kde jsem si zjistila všechny predispozice k celiakii. Hned po návratu jsem mámě tvrdila, že ji zaručeně má. A léta neléčenou.

Maminka ale že ne, že po pečivu jí nic není. Bylo jí ovšem blbě po kde čem. Špatně se jí trávily různé druhy zeleniny, luštěniny, cibule. Z obyčejné vody jí bylo těžko, takže věčně ucucávala zelený čaj.

Nějakou dobu odolávala našemu nátlaku, ale přibližně před 2 lety se rozhodla, že to není jen tak a vyrazila na gastroenterologii místní nemocnice. Bohužel ne s jasným požadavkem, že chce testy na celiakii. Po 3 měsících vyšetřování spodem, dolem i jinými více či méně nepříjemnými metodami došli lékaři k závěru, že to má od nervů a vyfasovala žádanku na psychiatrii.

Bezradní lékaři

Tohle všechno se stalo na jaře roku 2013. O pár měsíců později jsem odjela na 13 týdnů do Španělska. Jen co jsem odletěla, někdy na sklonku září, nabraly maminčiny zažívací problémy spád. Vygradovaly natolik, že měla průjmy 30-50x za den. Takže buď spala nebo seděla na záchodě. Tělo nemělo absolutně žádné živiny, pan doktor na gastru si nevěděl rady a můj otec na dotazy přátel odpovídal, že manželka na všechno sere.

Nakonec sama přestala s lepkem a trochu se jí ulevilo. To na ni lékařské autority udělaly „tytyty, ty nejsi hodný pacient“. Lepek dostala zpátky na další 3 týdny a po nich ji pořádně prozkoumali. Tenké střevo měla při biopsii de facto vyhlazené, téměř bez náznaku klků, které zvětšují povrch pro vstřebávání živin z potravy.

Tělo bylo ovšem za léta boje s lepkem dost zmatené a imunitní systém už útočil na kde co. Tak mamince přibyla i diagnóza histaminové intolerance, o které najdete spoustu informací na blogu histaminové Kašulky.

Red-Wine1Histaminová intolerance?

Ve zkratce jde o nemoc, kdy tělu dělá hodně špatně histamin, tedy molekula zodpovědná mimo jiné za alergické reakce. Potíž je ale v tom, že histamin se přirozeně vyskytuje ve spoustě potravin. V zásadě ve všech, které nějakým způsobem zrají (to mohou být sýry, jogurty nebo víno), v rybách, čokoládě nebo v jídle, které není čerstvě uvařené a leželo třeba do druhého dne v chladničce.

Možná už se to zlepšilo, ale před pár lety jste k téhle diagnóze dostali jen útlou slovenskou brožurku a nabídku super drahých synteticky připravených enzymatických tablet, které vám umožní jíst pokrmy potenciálně obsahující histamin. V brožurce mě zaujala věta: Pacient může jíst všechny druhy ovoce a zeleniny kromě níže vyjmenovaných druhů. Těch bylo bohužel asi 25.

cheeseCo je tohle za život?

Suma sumárum, maminka začínala svůj bezlepkově-histaminový život na čerstvě uvařené rýži s kouskem másla. Po všem ostatním jí bylo špatně. Od svého bratra dostala rýžovar a druhý jsme záhy pořídili, aby měla jeden doma a druhý v práci.

Během dalšího půl roku se toho moc nezlepšilo. Zvládala jíst chlebíčky z pufované rýže, rýži, brambory, maso na vodě nebo oleji (ale maso dostatečně čerstvé, což se neshání zrovna snadno), lučinu a pribiňáčky. To pro načerpání živin do vysíleného organismu dost dobře nestačilo. A protože když tělo nemá odkud brát, vypadá podle toho, byla naše maminka tak trochu zoufalá, hodně unavená, neustále spavá a dost zpruzená.

Zajímá vás, jak se z ní opět stala žena hýřící energií, kterou by mohla rozdávat? Pak si určitě přečtěte druhý díl tohoto článku.

Anna Křivánková

Miluji přirozeně bezlepkové dobroty, a tak pomáhám lidem, aby se cítili opravdu zdraví. Během 4 let s celiakí jsem vyměnila speciální bezlepkové potraviny za vaření z kvalitních primárních surovin. Rozhodla jsem se ukázat vám, jak můžete mít vy i celá vaše rodina spoustu energie díky chutné stravě. Více se o mně dočtete zde >>.

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole.

    • Stáhněte si zdarma e-book: Proč jsem skoncovala s lepkem

      Před lety jsem bloudila v džungli diagnostiky celiakie. Ačkoli ji podle lékařů nemám, bezlepková dieta mě zbavila mnoha zdravotních problémů. Chcete vědět, proč nás lepek dokáže tak potrápit?

    • Nejnovější příspěvky

    • Rubriky