Upekla jsem placentu

Pozítří oslaví Zvonimírek 11 měsíců. Dost často přemýšlím o tom, jak jsem je strávila a stále se občas vracím k porodu. Většinu věcí už jsem si zpracovala a smířila se s tím, že lépe jsem to udělat nemohla. Prostě jsem to v dané situaci jinak neuměla.

Dnes se s vámi chci podělit o příběh o placentě. Když mi předloni v létě kamarádka vyprávěla o tom, že jsou lidé, kteří narozenému dítěti neodstřihnou placentu, považovala jsem to za pěknou blbost.

No jen si to představte. Tahat spolu s novorozencem pořád všude i jeho placentu tak dlouho, dokud mu sama neodpadne. To může trvat třeba i týden. Určitě by mi všude překážela a bála bych se, že mu pupečník utrhnu. Navíc to nedělá ani žádné zvíře, které znám.

Jenže jak už to u mě bývá, odříkaného chleba si nakonec ukousnu největší krajíc. V průběhu těhotenství se ke mně jen tak mimochodem dostávaly různé informace o vztahu miminka a placenty.

Jeden z prvních byl rozhovor s Čeňkem Roseckým, který se věnuje konstelační terapii. Říkal v něm, že nejtěžší traumata, která s lidmi řeší, bývají ta způsobená předčasným odstřižením placenty.

A pak přišlo pár dalších informací:

Miminko i placenta se vyvíjejí ze stejných buněk.

Šimpanzi nosí placentu s mládětem tak dlouho, dokud pupečník sám neodpadne.

Děti, které se narodily v klidu, často velmi pláčou po ustřižení pupečníku.

Lidé, kteří vidí auru říkají, že uzavření aury miminka se navenek projeví odpadnutím pupečníku.

Některé národy nechávají děti připojené k placentě tak dlouho, dokud jim pupeční šňůra sama neodpadne.

Jak by mi asi bylo, kdyby mi někdo uřízl třeba nohu? Dítě s placentou stráví v bříšku opravdu dlouhý čas. Možná její funkce není tak omezená, jak si lékaři myslí.

Po několika měsících jsem došla k rozhodnutí, že by si miminko mělo rozhodnout samo o tom, zda placentu ještě potřebuje nebo už to dál zvládne bez ní. V bříšku se mnou komunikovalo dost a tušila jsem, že bych poznala, co si přeje.

Náš syn se ale rozhodl, že to na svět vezme po zadku. Nebyla jsem na tuto situaci vnitřně připravená a měla jsem jen 4 dny na to, abych se s ní vyrovnala. Sekci jsme zavrhli, stejně jako porod doma. Ve Vyškově byli nakloněni přirozenému porodu a primář porodnice nás velmi uklidnil. Navíc se tvářil, že s tzv. lotosovým porodem nemá problém.

Jak se ale v praxi ukázalo, problém s tím měla sestra z novorozeneckého oddělení, která vytvořila velký nátlak na to, že miminko musí prohlédnout pan primář v jiné místnosti. Tak se stalo, že Zvonimírka odnesli a mně placentu ani neukázali.

Trauma z toho, že jsem Zvonílkovi nedokázala ubránit jeho placentu, se mnou táhlo pěkných pár měsíců. Tenhle porod jsem teda nezvládla, zůstávalo zapsáno v mé mysli. Při každé vzpomínce na závěr porodu jsem brečela jak želva. Netušila jsem, jak to zpracovat.

Vypiš se z toho.

Namaluj si náhradní placentu.

Radily moudré hlasy.

A jak se to jako dělá?

Říkal ten v mé hlavě. Nešlo mi to.

Až jednoho dne přišla kamarádka, která se věnuje automatické kresbě a řekla mi:

Tak si ji upeč.

Pár dní jsem tenhle nápad zkoumala ze všech stran. Hlavou se mi honila spousta myšlenek o tom, že to je teda pěkná blbost a že se v tom možná moc babrám. Nakonec jsem ale zadělala kynuté těsto, udělala tři frgály a poté se ponořila do hloubky automatického pečení.

frgalweb

Hodila jsem poslední kus těsta na plech a nechala po něm jezdit ruce namočené ve vodě. Když se zastavily, koukala jsem na šišatý tvar a ptala se miminka v šátku, jestli je to ona. A brečela a brečela.

Pak mi pod ruku přišla hrušková povidla s černou jeřabinou, kterou jsem sbírala ještě s miminkem v bříšku. Potřela jsem jimi základ placentového koláče a posypala ho lesním ovocem.

kolac

S úžasem jsem hleděla na strom života, spleť cév, která na koláči vznikla. Po upečení navíc naše placenta vykrvácela. Byla dokonalá.

placenta upecena

Většinu koláče jsem během třech dní snědla. Cítila jsem, jak se mi s každým soustem vrací do těla síla, kterou jsem u porodu odevzdala. Zbylou část jsem zakopala pod ovocnými stromy na zahradě. Zvonimírkovi jsem se naposled omluvila, že jsem jeho placentu nedovedla zachránit, a sobě jsem konečně odpustila.

Po pár měsících jsem poprosila šikovnou kamarádku, aby Zvoníčkovi ještě ušila placentu. Má ji mezi hračkami. Někdy se s ní krásně mazlí, jindy se k ní tulím já. Čím dál častěji už ale jen v klidu odpočívá a my jí děkujeme, za to, jak báječně po celou dobu plnila svou funkci.

placenty plysove web

Anna Křivánková

Miluji přirozeně bezlepkové dobroty, a tak pomáhám lidem, aby se cítili opravdu zdraví. Během 4 let s celiakí jsem vyměnila speciální bezlepkové potraviny za vaření z kvalitních primárních surovin. Rozhodla jsem se ukázat vám, jak můžete mít vy i celá vaše rodina spoustu energie díky chutné stravě. Více se o mně dočtete zde >>.

Komentáře

  • Adel 22.04.2017 19:00

    Je to nadherne, aspon takto se vnitrne rozloucit s placentou. Pro nekoho mozna kus masa, pro nekoho neco, co 9 mesicu vyzivovalo dite v matcine lune. A chapu vnitrni pocit prazdnoty,pokud je clovek ochuzen o to, aspon placentu videt. Kolac je krasny, ale nejvice me dojima ta usita placenta…. Vzdyt deti si pamatuji na prenatalni obdobi. Urcite si Zvonimirek na placentu pamatuje a takto s ni muze treba usinat…. Je to dojemne. Opravdu.

  • Dana 03.04.2017 13:14

    Kristepane! Zajímalo by mě, jestli ta paní co pekla tu placentu i ta, co ji šila, umí uvařit odpovídající oběd, nebo je cpou bio hotovkama z DM. Zdali vyperou a vyžehlí plínky místo meditací o pi…. nách.

    • Anna Křivánková 06.04.2017 08:24

      Možná vás to překvapí, ale myslím si, že obě uvařit oběd nebo cokoli jiného velmi dobře. Jakékoli hotovky, ať už z DM nebo odjinud, mají podle mě jen málo společného s kvalitním jídlem. Proto si nejen doma vařím, ale také si toho dost vypěstujeme ve vlastní zahradě, sadu a vinohradu.

Přidat komentář

* Nezapomeňte na povinné pole.

  • Stáhněte si zdarma e-book: Proč jsem skoncovala s lepkem

    Před lety jsem bloudila v džungli diagnostiky celiakie. Ačkoli ji podle lékařů nemám, bezlepková dieta mě zbavila mnoha zdravotních problémů. Chcete vědět, proč nás lepek dokáže tak potrápit?

  • Nejnovější příspěvky

  • Rubriky