Zahoď ty silikonové blbosti a nech ho, ať se nakojí

Možná jste si všimli, že do kuchyně se poslední dobou moc nedostanu. Ne že by to s devítiměsíčním Zvonimírkem nešlo, ale dělám spoustu jiných věcí a často vůbec nejsem doma. Moc ráda ukazuji jiným maminkám kouzlo kontaktního rodičovství, nošení v šátku, bezplenkování a přirozeného kojení.

Naše začátky s miminkem byly jako vystřižené z hororu. Dnes už vím, že mě to mělo mnohému naučit a určitě vám o tom všem ještě postupně napíšu.

Díky problémům s kojením jsem se s dvouměsíčním Zvonimírkem v lednu v mínus šestnácti stupních vypravila do 20 km vzdálené Olomouce na kurz Míši Topinkové o kojení s využitím přirozených reflexů miminka. Naše problémy záhy zmizely jako mávnutím kouzelného proutku a časem jsem naše zkušenosti začala předávat dál.

Tak se stalo, že čas od času vezmu Zvonílka do šátku nebo nosítka na břicho, na záda si hodím batoh se šátky a panenkou a vyrazím za ženami a miminky. Někdy pomůžu s vázáním malinkého miminka, jindy podporuji ženy, kterým kojení nejde podle jejich představ. Třeba proto, že v porodnici dostaly kloboučky.

Jeden takový příběh s vámi dnes chci sdílet. Včera jsem strávila půl den se svou kamarádkou a jejím chlapečkem. Tato silná máma se rozhodla podělit se s vámi o kousek příběhu z jejich šestinedělí.

Rodila jsem před 3,5 týdny. Před porodem se mi představa, že budu kojit, příčila. Bála jsem se, že mi to bude fyzicky nepříjemné. I přesto jsem kojit chtěla, protože vím, že dítěti nelze nic lepšího dát.

Na doporučení jsem si nastudovala knížku Praktický návod na dojčenie, který mě, upřímně, vyděsil. Kojení mi připadalo hrozně složité, a to i přesto, že mám vysokou školu. Taky jsem věděla o metodě přirozeného kojení využívající samopřisátí a tento přístup se mnou rezonoval.

Rodit jsem šla s představou, že během bondingu dojde k samopřisátí. Bohužel tomu tak nebylo. Syn se na placaté bradavky nepřisál, pouze je olízal. Pro mě to znamenalo obrovské zklamání. Přestala jsem na samopřisátí věřit, v čemž mě utvrdily i sestry v porodnici. A tak jsem upadla do deprese, že kvůli plochým bradavkám nejsem schopná nakojit své dítě.

Naštěstí se v porodnici našly dvě dětské sestry, které mi navrhly řešení. Pomocí zvýšení pitného režimu, teplých sprch a asistence při přisávání došlo k nástupu laktace. Problém byl v tom, že bez asistence se syn vůbec nepřisál a já byla s blížícím se propuštěním z porodnice vyděšená, že ho sama doma nenakrmím, a že budeme muset začít s umělou výživou. Proto jsem ve stavu naprostého zoufalství požádala o kloboučky, které sice v Krnově nedávají rádi, ale v mém případě souhlasili.

A tak jsem se naučila kojit s kloboučky. Mezitím se mi občas podařilo nakojit i bez nich, ale postupně jsme se doma stali na kloboučcích zcela závislými. Já se však nechtěla smířit s faktem, že takto budu kojit až do konce. Uvědomovala jsem si, že to není přirozené, může dojít ke snížení množství mléka, zvyšuje se tak riziko kvasinkové infekce a v neposlední řadě byla péče o kloboučky obtěžující a bylo nezbytné je neustále nosit při sobě.

Během třetího týdne po porodu začal syn vyžadovat velmi časté kojení. Přes den chtěl být na prsu každých 30 – 90 min, v noci naštěstí vydržel i 3 hodiny. Chápala jsem to jako potřebu kontaktu, ale zároveň mě to velice vysilovalo, byla jsem podrážděná a neodpočatá. Když mi Anička během našeho rozhovoru nabídla pomoc, souhlasila jsem, nebylo co ztratit, i když jsem byla vůči samopřisátí velice skeptická.

Včera nastal den D. Počkaly jsme, až se syn probudí a šlo se na věc. Malý celou dobu brečel a já bych to bez podpory neustála a vzdala to. Nakonec celý proces trval necelou hodinu. K samopřisátí nakonec skutečně došlo a já nevěřila svým očím. Syn během kojení hltal mnohem více než s kloboučky. Bylo okamžitě zřejmé, že je mnohem spokojenější. Kojil se pak ještě několikrát, a poté si 3 hodiny pospal v šátku.

3 hodiny denního spánku byly v našem případě něco neuvěřitelného. Nyní máme za sebou první noc. Budil se mnohem méně než dřív a už teď, po prvním dnu, vidím obrovské rozdíly mezi kojením s kloboučky a bez nich. Oba jsme spokojenější, klidnější, syn se směje, téměř nebrečí, nemá potřebu kojit se tak často, já se od porodu konečně poprvé dobře vyspala a prsa se mnohem víc nalévají (což přisuzuji účinnějšímu sání během kojení).

Jediné negativum, dá-li se to tak říct, jsou bolavé bradavky. Při používání kloboučků jsou totiž chráněny před třením vrstvou silikonu (ale na druhou stranu je přisátí velice bolestivé kvůli podtlaku). Ale vím, že bolest za pár dní přejde, protože se povrch bradavek zocelí. Do té doby budu k jejich ošetření používat lanolín.

Pokud bych to sama nezažila, nevěřila bych, jak velký posun může znamenat odbourání kloučků. Za tuto zkušenost jsem velice vděčná a moc děkuji Aničce za její podporu, bez které bych neměla odvahu tímto procesem projít.

Když se po hodině pláče, vztekání, olizování bradavek a usínání chlapeček poprvé přisál, měla jsem slzy v očích. Nebylo to poprvé, kdy jsem zažila, jakou sílu má kontakt s mámou kůží na kůži, břichem na břicho. Pořád to na mě ale působí jako zázrak. Děti nám tento zázrak rády předvedou, když jim dáme důvěru, necháme kojení v jejich režii a jen je trpělivě podporujeme.

Anna Křivánková

Miluji přirozeně bezlepkové dobroty, a tak pomáhám lidem, aby se cítili opravdu zdraví. Během 4 let s celiakí jsem vyměnila speciální bezlepkové potraviny za vaření z kvalitních primárních surovin. Rozhodla jsem se ukázat vám, jak můžete mít vy i celá vaše rodina spoustu energie díky chutné stravě. Více se o mně dočtete zde >>.

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole.

    • Stáhněte si zdarma e-book: Proč jsem skoncovala s lepkem

      Před lety jsem bloudila v džungli diagnostiky celiakie. Ačkoli ji podle lékařů nemám, bezlepková dieta mě zbavila mnoha zdravotních problémů. Chcete vědět, proč nás lepek dokáže tak potrápit?

    • Nejnovější příspěvky

    • Rubriky